|
| |
|
|
Požár v Měděnci: od reality a novinových a TV zpráv k filmovému zpracování, až po filmové recenze
Meixnerová, Karolína ; Novotný, David Jan (vedoucí práce) ; Štoll, Martin (oponent)
Diplomová práce s názvem "Požár v Měděnci: od reality a novinových a TV zpráv k filmovému zpracování, až po filmové recenze" pojednává o kriminálním případu Evy Kováčové, která v noci 1. listopadu roku 1984 zapálila Ústav sociální péče v Měděnci, a připravila tak o život dvacet šest mentálně postižených dívek. Motiv byl útěk z ústavu, kam byla chybně zařazená, a pomsta zaměstnankyním ústavu, jež k její výchově podle Kováčové používaly drsné metody a tresty. Za tento čin byla odsouzená k pětiletému trestu odnětí svobody. V roce 1990 vyšla publicistická kniha s názvem Brutalita novináře Josefa Klímy, ve které se případem detailně zabýval. Kniha dále sloužila jako předloha pro scénář k filmu Filipa Renče Requiem pro panenku, který měl premiéru v roce 1991. Podle zaměstnanců ústavu tento film překrucuje realitu a z vychovatelek vytvořil krutá monstra, naopak z Evy Kováčové oběť. Práce má za cíl prezentovat výsledky referování o této kauze od novinových článků, Klímovy Brutality, filmu Filipa Renče, až po filmové recenze a bulvární boom po roce 2009, kdy případ opět otevřel novinář Tomáš Poláček. Součástí práce je i hloubkový rozhovor s páterem Františkem Líznou, u kterého Eva Kováčová pobývala po propuštění z věznice a se kterým udržovala vřelý vztah až do její smrti v roce 2014.
|
|
|
Reprezentace totalitarismu ve videohrách
Vimmr, Martin Kryšpín ; Švelch, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hladík, Radim (oponent)
(abstrakt) Tato práce prozkoumává problematiku reprezentace totalitarismu ve videohrách. Klade si za cíl ukázat, jakým způsobem je tento fenomén ve hrách zobrazen a jestli má videohra jako médium vliv na toto zobrazení. V teoretické části jsou hlouběji představeny a prozkoumány různé přístupy, na základě kterých lze videohru jako médium pojímat. Dále je zde věnována pozornost tezi o videohrách jako o médiu kontroly a propojení tohoto fenoménu s problematikou totalitarismu. Druhá polovina teoretické části je pak věnována definici totalitarismu, která je následně využívána v případových studiích. V empirické části jsou hlouběji zkoumány čtyři hry - Half-life 2, Papers, Please, Wolfenstein: the New Order a BioShock se zaměřením na reprezentaci totalitarismu či dystopie. Hry v jednotlivých případových studiích jsou analyzovány jak na základě pravidel, tak na základě fikční složky. Závěr práce ukazuje, že ve zkoumaných hrách byl kladen důraz především na vnějškové projevy totalitarismu a často zde chybělo podrobnější zobrazení ideologie. U všech her pak byly nalezeny momenty, ve kterých byl zobrazený totalitarismus využit pro splynutí se systémem kontroly ve hrách.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.